Archeologické sbírky - Vojtěch Závada
Ing. Vojtěch Závada, CSc. (1929 Praha – 2019 Praha) byl především mikrobiolog, profesně se zabýval virologií a pracoval celý život jako odborný asistent na PřF UK. Napsal vysokoškolská skripta Molekulární virologie I, publikoval texty s názvy pro laika znějícími tajemně, až poeticky, například "RNA viry, viroidy a viry replikující se reversní transkripcí", nebo text "Escherichia coli - klíč k mikrobiologii", ale pro nás se především celý život na svých cestách po světě i na dovolených věnoval archeologii. Nejvíce nálezů pochází ze středního Slovenska z Pohroní, ale i z Čech, nebo z Itálie
Bratři doubravovi
Oba bratři patřili k významným postavám české výtvarné scény 20. století, zejména v oblasti ilustrace. Přispěli k rozvoji dětské knižní grafiky a zanechali dílo s významným kulturním odkazem. Jejich práce jsou často vyhledávány sběrateli i historiky umění.
František Doubrava (22. března 1901 Litovel – 2. prosince 1975 Brno)
malíř, grafik, ilustrátor knih pro děti, profesor kresleníSvé studium zahájil na soukromé krajinářské škole Ferdinanda Engelmülera a poté pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze. Od roku 1931 pracoval jako asistent na České vysoké škole technické v Brně a v roce 1951 byl na této škole jmenován profesorem pro obor kreslení. Krom toho se František Doubrava zabýval také malířstvím, grafikou a jeho ilustrace najdeme ve více než padesáti knihách, určených převážně pro děti a mládež. Jeho patrně nejznámější ilustrace obsahuje kniha Malý Bobeš od Josefa V. Plevy z roku 1959 a pohádky od Boženy Němcové.
Jaroslav Doubrava (2. února 1921 Litovel – 23.
června 1997, Praha)
animátor, scenárista, výtvarník, režisér animovaných filmů
Navštěvoval Školu uměleckých řemesel v Brně. Po jejím úředním uzavření v roce 1942 odešel do Prahy, kde začal pracovat u firmy Ateliér filmového triku (AFIT). Po válce se stal jedním ze zakladatelů skupiny Bratři v triku. Spolupracoval s řadou předních výtvarníků, jako byl např. Jiří Trnka či Kamil Lhoták a roku 1970 navázal jako režisér spolupráci s výtvarníkem Adolfem Bornem a spisovatelem a scénáristou Milošem Macourkem. Z této spolupráce vznikly filmy Co kdyby?, Ze života ptáků, Nesmysl či seriály Mach a Šebestová aneb Utržené sluchátko, Opička Žofka aj.
Kurt Gebauer
Kurt Gebauer (*1941) studoval na Střední škole uměleckých řemesel v Brně a na Střední průmyslové škole kamenické a sochařské v Hořicích. Pracoval jako kameník a kamenosochař na památkách hlavně v Praze. V roce 1965 absolvoval pracovní stáž u Otto Herberta Hajeka ve Stuttgartu. Vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 1972 byl v rámci studia na stáži u profesora Césara Baldacciniho na Académie des Beaux-arts v Paříži. Od roku 1990 do roku 2012 vedl Ateliér veškerého sochařství na UMPRUM, následující tři roky vedl své diplomanty a rok poté zde přednášel o veřejném prostoru. Od roku 2018 učí na FPE Západočeské univerzity v Plzni a vede blokové kurzy o veřejném prostoru na FHS UK.
Jeho díla jsou instalována ve veřejném prostoru v Opavě, Ostravě, Hořicích, v Brně, v Praze a na mnoha dalších místech po republice, i v zahraničí - například v Číně, v Japonsku, nebo v Itálii. Autor si zakládá na tom, aby jeho tvorba byla široce srozumitelná, přestože má i další roviny.
Profesor Kurt Gebauer – navzdory svému uvědomělému vnímání světa, jeho těžkostem a složitostem – se ke světu staví s lehkostí. Uchopuje ho do své tvorby s radostí i nadsázkou. Jeho heslem je: "Kultura ve veřejném prostoru brání třetí světové válce" – lidé se pak zabývají uměním, nikoli válečným vítězstvím. Po miléniu vedle tvorby ironických stylizací člověka v trojrozměrné formě Trubkounů zmnožil své téma radosti z pohybu malbami, které označil jako "čistá krása bez ironie". Plavkyně jsou protipólem jeho předchozí tvorby – přesto i v tomto souboru zůstává jeho pohled na život patrný. Fascinuje ho svoboda a radost z pohybu, ze které pak vytváří snové kompozice. Zachycuje lidi, kteří se teprve ve vodě začínají chovat přirozeně. Plavou a pohyb je vznáší.